Cesta do
fantazie

V kinech od 15/09/2016

Cesta do světa nespoutané fantazie, Hajao Mijazaki a film pro všechny, kterým někdy bylo deset.

 

Vrcholné dílo nejvlivnějšího světového animátora Hajaa Mijazakiho před publikem rozprostírá fascinující svět nespoutané obrazotvornosti. Cesta do fantazie je dobrodružný snímek, kde se nesvádějí bitvy, hlavní postava není nadaná nadpřirozenými schopnostmi, ani se zde nesváří dobro se zlem. Vyprávění o desetileté dívce, která se ocitne v roztodivném městě duchů, bůžků a strašidel, se obejde bez schémat a prvoplánových atrakcí sezónních animovaných hitů. Naopak diváky každého věku pohltí a uhrane unikátní vizí svého autora, díky níž každý záběr dýchá roztodivností, hravostí, nápaditostí, ale i melancholií a emotivností.

Číst více

Psal se rok 1998 a animátor, režisér a spoluzakladatel animačního studia Ghibli, Hajao Mijazaki, sklízel celosvětové uznání za svůj rok předtím premiérovaný hit Princezna Mononoke. Ta se sice stala komerčně nejúspěšnějším japonským filmem svého roku, jehož v tržbách překonal pouze celosvětový decimátor kasovních rekordů Titanic Jamese Camerona, ale Mijazaki na komerční úspěch nemyslel. Naopak jej silně zasáhlo úmrtí jeho dlouholetého spolupracovníka animátora Jošifumiho Kondóa, jenž se měl v budoucnu stát mistrovým nástupcem, ale zemřel následkem srdeční arytmie z přepracování. Při reflexi vlastního vypjatého pracovního režimu na Princezně Mononoke Mijazaki ohlásil, že odchází do důchodu. V nečinnosti ovšem nevydržel dlouho a záhy se vrátil k práci na novém celovečerním projektu, byť už se zásadně odlišným přístupem k práci a k životním prioritám.

 

Mijazaki uvádí, že přímou inspirací pro projekt Cesty do fantazie a tedy i důvodem jeho návratu k filmové tvorbě, bylo léto strávené s dětmi jeho přátel, obzvláště pak s jednou dívkou z nich, které tehdy bylo deset let. Uvědomil si prý, že neexistují filmy pro desetileté dívky, tedy přesněji řečeno, že popkulturní produkty, které se k nim dostávají, jim podsouvají jen samou naivní romantiku, ale v jádru nemají s desetiletými dívkami nic společného, nepromlouvají k nim a nereflektují jejich pohled na svět. Z této úvahy se, postupem času, zrodila ústřední protagonistka snímku, desetiletá Čihiro.

 

Na jedné straně tato dívka náleží po bok dalších ženských hrdinek, které představují jeden z mnoha osobitých rysů, jimiž se Mijazakiho filmografie vymyká trendům nejen japonské animované produkce. Byť v anime hojně najdeme postavy dospívajících dívek – existuje celý početný žánr dívčích filmů a televizních seriálů – zpravidla se jejich hrdinky vyznačují přemrštěně feminními atributy a bývají pasivní, ba až zasněně apatické. Na ženy a dívky v Mijazakiho filmech naopak sedí přízviska jako aktivní, nezávislé, přemýšlivé, empatické, odvážné a zvídavé – nebo se prostě nabízí říci, že jsou pečlivě propracované do realistické komplexnosti. Jednotlivé postavy představují pro Mijazakiho zásadní pilíře vyprávění, a jejich podobě, charakteru a vývoji věnuje hlavní pozornost. S tím souvisí také režisérův způsob práce, kde ještě v začátcích produkce mnohdy nejsou definitivně hotové scénáře a Mijazaki, který mimo jiné sám kreslí kompletní storyboardy i řadu klíčových snímků pro následné rozfázování animátory, nechává vyprávění samo vyplynout právě na základě podrobně rozpracovaných postav. Od ostatních takto vykrystalizovaných hrdinek se Čihiro liší právě tím, že je to obyčejná desetiletá dívka a že se jako taková i chová. Není tedy hrdinkou bojovnicí ani malým děvčátkem a  její vývoj a cesta nejsou lemované konflikty, nýbrž učením se pokoře a přijímáním překážek a stavění se k nim čelem.

 

Podobně nevšední, osobité a mnohovrstevnaté jsou Mijazakiho filmy také co do výstavby vyprávění a podoby jejich fantaskních světů. Zatímco v převažující části americké i evropské animované produkce cílící na děti či rodinné publikum jsou vyprávění vystavěná kolem spektáklu jako dynamických akčních pasáží či muzikálových čísel, u Mijazakiho naopak v divácích dlouho po projekci rezonují sekvence vyvolávající poklidné okouzlení, melancholii či fascinovaný údiv a současně – jako například uhrančivě pohlcující jízda vlakem zatopenou krajinou v Cestě do fantazie – mají svou roli ve vyprávění coby expresivní vyjádření aktuálních nálad ústředních postav či zlomu v příběhu.

 

Podobně také u Mijazakiho jen výjimečně najdeme nějaké jednoznačně záporné postavy a už vůbec ne nějaká zosobnění zla. Jeho rané snímky jako Naušika z Větrného údolí či Laputa: Nebeský zámek sice obsahují střety hrdinů a jejich protivníků, nicméně vyprávění nesměřuje k jejich porážce silou, nýbrž k nahlédnutí jejich chyb a důvodů jejich jednání. Princezna Mononoke pak zcela opustila polaritu stran a naopak jako cestu k usmíření mnohoznačných postav ukazovala potřebu porozumění. Cesta do fantazie na toto východisko navazuje a skrze svět roztodivných nadpřirozených bytostí nabádá k pokoře vůči silám, které nás přesahují a ukazuje, že za závojem utkaném ze strachu z neznámého se skví okouzlující různorodost.

 

Současně Cesta do fantazie obsahuje podnětné pojednání o dospívání, potažmo o desetiletých dívkách a dětech obecně. Čihiro na jedné straně v cizím světě musí opustit dětskou umanutost a egocentričnost, začít se vidět jako součást širší společnosti a pochopit, že nejen ona, ale všichni kolem ní mají své tužby a přání. Krom toho Mijazaki dospívání vztahuje k uvědomování si vlastní identity a minulosti. Paměť osobní i kulturní a národní, kterou tematizuje v motivech vytrácení vzpomínek, strachu ze zmizení a odebrání jména, ale také ve vizuální stránce snímku, kde se potkávají tradiční japonské prvky s evropskými vlivy, režisér vidí jako kořeny, které nám dávají oporu v nejistém a mnohoznačném světě, a to nejen tom zabydleném výtvory jeho obrazotvornosti, ale i v naší každodenní realitě.

 

Ve výčtu Mijazakiho předností a výjimečností jeho vrcholného filmu nelze opomenout fakt, že vedle významové bohatosti, komplexnosti, netuctovosti a uhrančivosti právě snímky nesoucí jeho jméno jsou také v zemi svého vzniku kasovně velmi úspěšné. Mistrův návrat z ohlášeného důchodu se stal největším hitem jeho kariéry a nejvýdělečnějším filmem všech dob uvedeným v Japonsku, přičemž svého času překonal Titanic a dodnes jeho pozici neohrozil žádný hollywoodský ani japonský blockbuster. S Cestou do fantazie navíc Mijazaki došel zaslouženého docenění mezinárodním publikem, kritikou i odbornou veřejností. Stala se prvním animovaným filmem v historii německého mezinárodního festivalu Berlinale, který získal jeho hlavní cenu Zlatého medvěda. Po desítkách různých japonských i zahraničních výročních cen vše zpečetilo vyhlášení amerických Oscarů v roce 2003, kde díky vydatné snaze Mijazakiho velkého obdivovatele Johna Lassetera, šéfa studia Pixar, snímek získal cenu za nejlepší animovaný film.

Technické údaje

 

Sen to Čihiro no kamikakuši / Hajao Mijazaki / 124 minut

Režie:

Hajao Mijazaki

Scénář:

Hajao Mijazaki

Kamera:

Acuši Okui

Hudba:

Džó Hisaiši

Ceny:

1 x Oscar,
Berlinale – Zlatý medvěd,
Ceny Japonské filmové akademie za nejlepší film a píseň

Monopol:

Od 15. 9. 2016
Do 20. 9. 2020

Doporučená
přístupnost:

Neomezeně

Žánr:

animovaný,
dobrodružný

Typy kopií:

DCP, Blu-ray

Formát:

1 :1,85

Jazyk:

Japonsky
(volitelně s českých dabingem)

Titulky:

České

Objednat
do kina:

David Huspenina
program@acfk.cz
+420 774 537 982

Materiály:

CAPSA

Jméno: guest
Heslo: guest

Materiály ke stažení


Průběžně aktualizovaná nabídka materiálů (včetně trailerů, pokud jsou dostupné) je k dispozici na našem úložišti Acfk.capsa.cz.

Přejít na

ACFK.CAPSA.CZ

(jméno a heslo: guest)