Starci
na chmelu

V kinech od 01/08/2016

První český filmový muzikál s nezapomenutelnými písničkami i po více než půl století dokládá, že je stále třeba „nepřeceňovat jízdní řády – a ovšem taky neřády“…

 

Do hezké studentky Hanky se na chmelové brigádě zamiluje její zásadový spolužák Filip. Dívka se přestěhuje do mladíkova útočiště v podkroví, jejich čistá láska však naráží na závist jejího zhrzeného nápadníka a na nepochopení dospělých, kteří nedokázali zůstat mladí. Rychmanův muzikál o první lásce a o prvním „hříchu“ dodnes zaujme mladistvým idealismem, ale také generační revoltou vůči pokrytecké morálce duševních starců všeho druhu i věku.

Číst více

„Ten příběh, který uvidíte / a co tak divně začíná / Ten mohlo prožít vaše dítě / ať chce, či nechce rodina…“ Těmito verši tříčlenného bigbeatového chóru černě oděných mladíků s kytarami začíná „první český filmový musical“ Starci na chmelu (1964). Jedinečnost nestárnoucího filmu režiséra Ladislava Rychmana dokládá nejen skutečnost, že v tuzemské kinematografii na dlouhá léta zůstal i muzikálem posledním, ale že ho ani po více než padesáti letech žádný z jeho následovníků nedokázal překonat.

 

Klíčový impuls k natočení Starců na chmelu dodal celosvětový úspěch amerického muzikálu West Side Story (1961), který se počátkem 60. let minulého století stal mezníkem ve svém žánru. Autor scénáře a textů písní Vratislav Blažek měl navíc v šuplíku schovaný námět na divadelní muzikál již tehdy pojmenovaný Starci na chmelu, který však nebylo na jevišti možné uvést z čistě praktických důvodů. Všechny postavy, jež v Blažkově hře vystupovaly, byly totiž ve studentském věku, což by vyžadovalo najít dosti početný soubor mladičkých herců, kteří by dovedli tančit a zpívat, tanečníků, kteří by uměli zpívat a hrát, a zpěváků, kteří by dokázali hrát a elegantně se pohybovat. A to podle Blažka tenkrát nebylo reálné. Ve filmové verzi byl tento problém lépe řešitelný, neboť písně mohli místo herců a tanečníků nazpívat profesionální zpěváci (ve snímku znějí hlasy Karla Gotta, Josefa Zímy, Jany Petrů, Karla Štědrého nebo Jany Malknechtové).

 

Vratislav Blažek měl před natáčením Starců na chmelu již za sebou jeden pokus o hudební snímek, neboť byl autorem scénáře satirické komedie Hudba z Marsu (1955). Scénář i hudební styl Starců na chmelu byly ale směrovány na úplně jiný typ publika. Důležité při vzniku filmu byla skutečnost, že se režisér Ladislav Rychman s Blažkem dlouho znali, a to ještě z dob Divadla satiry. Společně také stáli u zrodu úplně první české televizní písničky (dnes by se řeklo klipu) Dáme si do bytu, kterou v roce 1958 nazpívali Josef Bek s Irenou Kačírkovou, pozdější představitelkou nesympatické profesorky zvané Jana Ámosa. Se spojením hudby a filmu měl Rychman navíc ještě další zkušenost. V 50. letech totiž pracoval ve Studiu populárně vědeckých a naučných filmů, v němž natáčel i krátké folkloristické snímky.

 

Toto vše Rychman zúročil během natáčení Starců na chmelu. Navzdory tomu se ale netajil, že se celý štáb pohyboval na velmi tenkém ledě. Tvůrci o filmovém muzikálu údajně takřka nic nevěděli a měli jen mlhavou představu, jak má takový snímek vypadat. Filmový tvar se tak ujasňoval postupně během natáčení: „Zákony pro tento žánr jsme si museli vytvořit úplně sami,“ shrnul tehdejší přístup Rychman v rozhovoru uveřejněném ve sborníku Starci a klarinety (Orbis Praha, 1965). Režisérova slova potvrzují i vzpomínky vedoucího výroby Jiřího Pokorného. Podle něj nebylo možné dodržet ani termíny, ani rozpočet, neboť nikdo tehdy neměl představu například ani o tom, jak dlouho může trvat natáčení jedné písničky. Filmový štáb nestíhal dokončit především externí scény. A proto byli filmaři, kteří snímek s početným komparsem natáčeli v Lounkách u Roudnice, nakonec přinuceni zakoupit jednu celou chmelnici. Všechny ostatní v okolí byly totiž tou dobou už dávno očesané…

 

Je ironií doby, že tvůrci, kteří nezastírali, že o filmovém muzikálu mnoho nevědí, museli v dobových rozhovorech právě nejčastěji vysvětlovat, co to vlastně „musical“ je. To se ostatně týkalo také tvůrců „konkurenční“ semaforské revue Kdyby tisíc klarinetů (1964), s níž byli Starci na chmelu – z dnešního pohledu poněkud nemístně – tehdy neustále srovnáváni. Autoři filmu vycházeli ze základní premisy muzikálu, že tanec a hudba jsou rovnocennými partnery příběhu. Skladatelé Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála se všechny tři prvky pokusili maximálně propojit. Písničky, z nichž se nejvíce proslavily hity Milenci v texaskách nebo Den je krásný, ve filmu vyrůstají přímo z děje a zároveň ho posouvají kupředu. Žánrový vějíř je přitom široce rozevřený – big beat tu zaznívá vedle parodie budovatelských písniček a foxtrot nebo brazilská bossa nova hned vedle dechovky. Autorem choreografie všech tanečních čísel, která je v některých drobných detailech inspirována již zmíněnou West Side Story, byl Josef Koníček. Ten se ve snímku objevuje – po boku Josefa Laufera a Petra Musila – jako jeden z trojice černě oblečených kytaristů-vypravěčů, kteří trefně pojmenovávají vyhrocující se generační konflikt.

 

Výběr hereckých představitelů nebyl ani pro filmovou podobu Starců na chmelu snadný. Scénář byl dopsán v červnu a již v srpnu dozrával chmel, takže na casting bylo málo času. Konkurzy probíhaly v Praze, Ostravě, Brně i v Bratislavě a tvůrci si nakonec z tisícovky zájemců vybrali třicet vyvolených, většinou z tehdejších studentů konzervatoří nebo pražské DAMU. Filipa měl původně hrát tanečník, ale když se Rychman seznámil s Vladimírem Pucholtem, bylo o obsazení klíčové role rozhodnuto. Podle režiséra byl totiž Pucholt „zrovna tak naivně charakterní a zapálený pro pravdu jako Filip“. O představitelce Hanky se nejprve hovořilo v souvislosti s Jitkou Zelenohorskou, nakonec se ale tvůrci filmu rozhodli obsadit nikoli herečku, ale tanečnici. Stala se jí studentka posledního ročníku konzervatoře Ivana Pavlová, jejíž slibně nastartovanou hereckou kariéru zmařil o tři roky později těžký pracovní úraz v divadle.

 

Snímek Starci na chmelu byl uveden v roce 1964 v soutěžní sekci na XIV. MFF v Karlových Varech, kde mu někteří zahraniční hosté začali přezdívat „Hop Side Story“. Do kin film vstoupil 18. září 1964 a podle statistik ho tehdy vidělo 2 975 163 diváků. Rychman s Blažkem po jeho mimořádném úspěchu promýšleli další životní osudy Filipa a Hanky, nakonec však od úmyslu natočit pokračování Starců na chmelu upustili. Místo toho společně natočili hudební komedii Dáma na kolejích (1966). Více toho už nestihli, neboť Blažek po roce 1968 emigroval do Německa, kde o pět let později zemřel.

 

Starci na chmelu se nakonec přece jen dočkali i své jevištní verze – v roce 2001 měl muzikál premiéru v pražském Divadle Milénium. V roce se navíc v kinech objeví snímek Slobodanky Radun nazvaný Muzikál aneb Cesty ke štěstí. Film s využitím původních písniček vypráví o skupince současných studentů pražské konzervatoře, kteří během letního soustředění zkoušejí zmodernizovanou verzi Starců na chmelu.

Technické údaje

 

Starci na chmelu / Československo 1964 / 89 minut

Režie:

Ladislav Rychman

Scénář:

Vratislav Blažek,
Ladislav Rychman

Kamera:

Jan Stallich

Hudba:

Miroslav Hájek

Hrají:

Vladimír Pucholt,
Ivana Pavlová,
Miloš Zavadil,
Irena Kačírková,
Josef Kemr,
Libuše Havelková,
Vladimír Klos

Monopol:

Od 1. 8. 2016

Doporučená
přístupnost:

Neomezeně

Žánr:

Muzikál

Typy kopií:

DCP, Blu-ray

Formát:

1 :2,55

Jazyk:

Česky

Objednat
do kina:

David Huspenina
program@acfk.cz
+420 774 537 982

Materiály:

CAPSA

Jméno: guest
Heslo: guest

Materiály ke stažení


Průběžně aktualizovaná nabídka materiálů (včetně trailerů, pokud jsou dostupné) je k dispozici na našem úložišti Acfk.capsa.cz.

Přejít na

ACFK.CAPSA.CZ

(jméno a heslo: guest)